Václav Radimský

Městská knihovna, Galerie hlavního města Prahy, 28. 10. 2011 - 5. 2. 2012

Václav Radimský (1867-1946) patřil k první generaci českých impresionistů, ale nebyl žákem Julia Mařáka jako většina jeho vrstevníku krajinářů, kteří se k impresionismu hlásili. Ve Francii poznal díla impresionistů Clauda Moneta a Camilla Pissarra, s Monetem pracoval v Giverny v početné kolonii umělců, kterou slavný malíř kolem sebe soustředil. Ve Francii i doma byl velmi úspěšný, ale česká kritika ho nikdy nepřijala; znovuobjevován je až v posledních deseti letech.

Radimský vystavoval na pařížských Salonech, v roce 1895 získal zlatou medaili v Rouenu a roku 1900 ocenění na Světové výstavě v Paříži. Pravidelně udržoval kontakty s domovem, obesílal výstavy Krasoumné jednoty, a když se roku 1899 v pražském Topičově salonu uskutečnila reprezentativní výstava Radimského krajin, české publikum bylo nadšeno. Po skončení první světové války se malíř vrátil do Čech, kde se z něj stal komerčně úspěšný umělec. Kritika se však k jeho dílu stavěla odmítavě, vyčítala mu, že jeho podle francouzského vzoru prosvětlené krajiny postrádají hloubku děl Antonína Slavíčka. Po své smrti v roce 1946 Radimský upadl v zapomnění. Výstava a k ní připravovaná monografie se mimo jiné věnuje i odmítnutí malířovy tvorby po jeho návratu do Čech, která se z pohledu nastupující mladé generace přežila a ztratila na aktuálnosti; toto téma znovu otevře řadu dosud ne zcela vyřešených otázek, spojených s uplatněním francouzského impresionismu v českém výtvarném prostředí.

Kurátorkou a autorkou monografie je Naděžda Blažíčková-Horová.