Naděje a deziluze Roky ve dnech České umění 1945–1957
03.06.10
Arbor vitae societas vás zve na mezioborové sympozium pořádané v souvislosti s výstavou Roky ve dnech / České umění 1945–1957. Tato výstava představuje osobnosti, události, tematické a názorové okruhy tohoto komplikovaného období v nových souvislostech. Padesátá léta bývají poněkud stereotypně vnímána jako méně zajímavé období českých výtvarných dějin. Ve skutečnosti se právě v této době formoval základ výrazné umělecké generace. Koncepce výstavy i doprovodné monografie uvádí do vzájemných souvislostí díla jednotlivých autorů, vyvádí je z monografické izolace, reviduje schematické soudy a vytváří otevřenou příležitost pro kontextuální vnímání jejich tvorby.
Sympozium bude probíhat ve čtvrtek 17. června od 9.00 do 17.00 a v pátek 18. 6. od 10.00 do 16.30 v Malém sále Městské knihovny v Praze.
Témata sympozia:
Mezioborové sympozium
17. a 18 června 2010, Malý sál Městské knihovny
Mariánské nám. 1, Praha 1
Komitét sympozia: Marie Klimešová, Martin Souček
Pořadatel: Arbor vitae societas, Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna v Praze
Kontakt: Mgr. Magdalena Wells, Arbor vitae, Nezabudická 104, Řevnice,
tel. 420 728 145 054, e-mail: info@arborvitae.eu
Sympozium podpořily:Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury České republiky, Městská knihovna v Praze
Výstava a sympozium
Sympozium doprovází výstavu s názvem Roky ve dnech / České umění 1945–1957 probíhající v Galerii hlavního města Prahy (Městská knihovna, 28. 5. – 19. 9. 2010). Výstava představuje osobnosti, události a tematické a názorové okruhy tohoto komplikovaného období. Výstavně nebyla dosud této etapě naší výtvarné historie jako celku věnována pozornost. Ve skutečnosti se právě tehdy, od posledních let druhé světové války, formoval základ výrazné umělecké generace. Koncept výstavy a doprovodná publikace vyvádí umělce z monografické izolace a vytváří možnost pro kontextuální vnímání jejich tvorby. Sympozium je pak příležitostí k dalšímu zkoumání této těžko uchopitelné doby,
ke konfrontaci, hledání styčných bodů a nových faktů. Příspěvky přednesou odborníci aktivní v různých humanitních oborech, kteří se zaměřují na nové objevné interpretace rozmanitých společenských a kulturních fenoménů
a autorských výpovědí poválečného českého i zahraničního umění, zejména nezávislé scény.
čtvrtek 17. června 2010
9.00 prezence účastníků
9.30 zahájení
Roky ve dnech Marie Klimešová / Filozofická fakulta UK, Praha
10.00 – 12.30 Nové otázky poválečné filozofie a teorie umění
„Nejen umění“ Miroslav Petříček / Filozofická fakulta UK, Praha
Padesátá léta jako doba, která umocňuje, přehodnocuje, ale také problematizuje smysl umělecké tvorby jako estetického jednání.
"Poválečná generace" Jiří Šetlík
Poválečná generace tváří v tvář politickým protikladům situace hledala mezi lety 1945–1949 vlastní východiska. Její převládající levicovou orientaci podepřela důvěra v moderní umění a lákavé sliby beztřídní společnosti, násobené
dojmem, že demokracie zklamala. Spoléhala na mezinárodní spolupráci (výstavy zahraničního umění, založení AICA apod.), kterou záhy překryla izolace země od tradičních styků s Evropou. Nacházela ideologickou oporu v marxismu ve jménu odporu ke zbožnění Stalina. Víru v utopické vize komunismu zlomila politická praxe a procesy v průběhu let 1949–1955. Odpor generace k režimu povzbudila samozvaná diktatura na uměleckých školách, činnost jednotného Svazu výtvarníků a jeho výstavní program, popírající kontinuitu moderního umění ve prospěch socialistického realismu. Vlastní projevy generační vůle (poezie, malá divadla, jazz, výstavy aj.) nezabránily rozchodu mladých s oficiální kulturou. Břemeno opozice k vládní politice převzali literáti, ve výtvarném umění se polemiky soustředily k míře svobody ve vztahu k formě a obsahu, jež vedly k povolení vzniku tvůrčích skupin. Zrodil se základ k sebeidentifikaci generace na veřejném prostoru, kde ovšem byly zakázány radikální výtvarné projevy jejího
mladšího křídla.
Vystoupit ze stínu. Moderní tvorba, umělecká kritika
a historici umění padesátých let na Východě
Marek Krejčí / Center for Slavic Art Studies, Wrocław
Situace na české výtvarné scéně je sledována v kontextu ostatních zemí sovětského bloku, kde se přes prosazovanou uniformitu uplatňovaly určité specifičnosti vývoje. Zatímco prostor pro diskuse o umění se po válce nejdéle udržel v Československu, kde v roce 1947 konfrontační výstavy moderního amerického a sovětského umění prokázaly rezistenci vůči doktríně socialistického realismu, po Stalinově smrti se nejdříve znovuotevřel revizí dogmat v sousedním Maďarsku a Polsku. Časově diachronní rozložení liberalizačních tendencí v kulturní politice přispívalo přenosu relevantních informací uvnitř uzavřeného systému zemí sovětského bloku, přestože pro neoficiální umění zásadním inspiračním měřítkem zůstával vzdálený Západ.
Teige a Effenberger – setkání Alena Nádvorníková
12.30 – 14.00 Polední pauza
14.00 – 17.00 Nová fakta, nové interpretace
Konec avantgardy? České umění 1938–1948 Hana Rousová
Příspěvek přinese informaci o stejnojmenném výstavním a publikačním projektu, který se uskuteční v Galerii hlavního města Prahy v termínu 20. 5. – 25. 9. 2011, tedy rok po Rocích ve dnech Marie Klimešové. Zaměří se zejména na metodologii projektu, a to jak jeho přípravy, tak i zpracování a vizualizace. Z pozice hlavního kurátora a autora koncepce, jejíž základním předpokladem je diskurz zpracovatelského týmu, jsem k účasti na něm vyzvala Lenku Bydžovskou, Vojtěcha Lahodu, Milana Pecha, Annu Pravdovou, Karla Srpa a Lucii Zadražilovou, tedy kolegy různého zaměření a různé věkové kategorie. Cílem společné práce je, aby diskurzivního typu byly i výstupy projektu, aby byly
otevřeny dalším úvahám jak odborné, tak i široké veřejnosti. Projekt je tedy zamýšlen jako svého druhu interaktivní.
„Starý Mistr tohoto léta neodjel k moři.“ Kam s Picassem?
Vojtěch Lahoda / Ústav dějin umění AV ČR, Praha
Příspěvek se dotýká proměny náhledu na Picassa nejen coby umělce, ale i kulturní a politické osobnosti od roku 1945 až do konce padesátých let. Vybrané ukázky publikací a výroků o Picassovi a jeho tvorbě jsou obohaceny
o korespondenci Picassovi ze strany českých jednotlivců a zejména státních úřadů v uvedené době.
Ještě jednou Medek Marcel Fišer
Sympozium věnované Mikuláši Medkovi v roce 2002 bylo dosud nejzásadnějším diskurzem nad konkrétní osobností poválečného umění. Jedním z jeho obecně přijímaných závěrů byla i zřetelná změna ve vnímání Medkova přínosu,
který už je spíše než s obdobím texturální abstrakce šedesátých let spojován s existenciální figurací let padesátých. Nyní máme poprvé možnost spatřit Medkovo dílo té doby v širším kontextu a konfrontovat je s tvorbou jeho
vrstevníků. Posouvá projekt Marie Klimešové, v němž Medek hraje klíčovou roli, nějak tuto diskusi dále? Je Medek už definitivně „uzavřeným problémem“ nebo opět „aktuálním fenoménem českého umění“, jak zněl tehdejší název
sympozia? Od Sudka ke Cartier-Bressonovi Jan Mlčoch / Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze Druhá polovina padesátých let byla dobou nebývalého boomu české fotografie. Vedle vzniku nových specializovaných výstavních síní (pražská Fotochema) a periodik (sborník Fotografie 57, pozdější Revue fotografie) to byly hlavně nakladatelské aktivity, které zapůsobily na nejširší veřejnost. Klíčový význam mělo pražské Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.
od 18.00 Společenský večírek v Týnské literární kavárně
Pro přednášející je připraven raut.
pátek 18. června 2010 10.00 – 12.30
Umění versus ideologie
Padesátá léta – roky mezi budoucností a minulostí. Pokus o lokalizaci
českého umění páté dekády Tomáš Pospiszyl / FAMU, Praha
Pátá dekáda 20. století je v českém umění spojena s drastickými změnami dosavadních paradigmat, jako celek však působí nezřetelně jako doba temna. Výstava Roky ve dnech do tohoto temna vnáší světlo, jak široký je však jeho kužel? Lze vnímat oficiální umění padesátých let jako vážně míněný pokus o formulaci budoucí podoby umění? Možnou interpretační pomůcku mohou nabídnout metody spojené s tzv. postkoloniální teorií, jež nabízí teoretické modely kulturní dynamiky vystavené vnějšímu tlaku.
„Otepel“ Milena Slavická / AVU, Praha
„Otepel“ – její dopad na oficiální „kulturní politiku“ v Československé republice. Vliv „otěpeli“ na „neoficiální“ českou výtvarnou scénu. Srovnání situace na poli výtvarného umění v obou zemích v letech 1953–1957.
Entartete Kunst po česku
Milan Pech / Filozofická fakulta Západočeské univerzity, Plzeň, Katolická teologická fakulta UK, Praha
Oficiální kulturní politika Hitlerova Německa dostala ve druhé polovině třicátých let ostře protimoderní směr. Útok vedený proti modernímu umění vyvrcholil výstavou Entartete Kunst v Mnichově v roce 1937. Avantgarda zde
byla demonstrativně označena za společensky škodlivou, nenárodní, esteticky a ideově zvrhlou. Předmětem mého příspěvku bude přiblížit tato totalitní nacionálněsocialistická kritéria a jejich důsledky v Čechách a na Moravě. Budu
se přitom opírat o dobovou literaturu, periodický tisk a dokumenty zachované ve fondu Emanuela Moravce a jeho Ministerstva lidové osvěty, např. o seznam českých zvrhlých umělců.
Patřila by na výstavu DNY V ROCE také architektura?
Rostislav Švácha / Ústav dějin umění AV ČR, Praha
12.30 – 14.00 polední pauza
14.00 – 16.00 Nezávislé tvůrčí aktivity
Apokalyptické motivy české podzemní literatury padesátých,
sedmdesátých a osmdesátých let Martin Machovec / Filozofická fakulta UK, Praha
Téma „zániku“, „konce“ ve smyslu radikálního přehodnocení hodnot, jakožto výraz reflexe zásadních společenských přeměn následujících po roce 1948 a znovu pak v letech nastupující „normalizace“, se vyskytuje u řady českých autorů (a lze je ovšem též zaznamenat ve výtvarném umění), avšak nápadně vystupuje do popředí u „podzemních“ autorů v padesátých letech (zejména Egon Bondy) a později v undergroundovém okruhu sedmdesátých a osmdesátých let. „Apokalyptika“ je tu chápána nikoli ve smyslu oživení chiliastických náboženských proudů, ale jakožto vesměs záměrná a vědomá literární stylizace a tematizace dobového společensko-politického klimatu.
Jan Křížek: „Mně z toho nesmí zmizet člověk.“ Anna Pravdová / Národní galerie v Praze
Po druhé světové válce se v důsledku holocaustu a atomové bomby člověk ocitá v krizi a dochází k zásadnímu zpochybnění jeho postavení ve světě. To se projevuje i ve výtvarném umění, kdy se pro některé umělce stává nemožné
nadále zobrazovat člověka a obracejí se ke geometrické abstrakci. Jiní reagují naopak tím, že člověka staví do centra své umělecké tvorby, ať už proto, aby vyjádřili jeho ubohost či aby mu dali novou šanci. Příspěvek se bude zabývat
specifickou polohou, kterou v tomto kontextu zaujímá dílo sochaře a malíře Jana Křížka.
Surrealismus a neoklasicismus v díle Andreje Bělocvětova
Dušan Brozman / Ústav umění a designu Západočeské univerzity, Plzeň
Andrej Bělocvětov se od začátku padesátých let výrazně zabýval jak surrealismem, inspirovaným dílem Salvadora Dalího, tak klasicistickou modernou dvacátých let. Příspěvek ke konferenci zkoumá vzájemné prolínání se těchto pro
jeho tvorbu v padesátých letech základních prvků.
Jména přednášejících uvádíme bez akademických titulů.
Všichni zájemci jsou srdečně vítáni. Akreditovat se lze dopředu na e-mailu mwells@volny.cz nebo před samotným začátkem sympozia. Akreditační poplatek 50 Kč bude k uhrazení na místě.
Kontakt:
Magdalena Wells, Arbor vitae societas, Nezabudická 104, 252 30 Řevnice,
tel: 728 145 054, email: mwells@volny.cz