Jiří Novák - V pohybu

09.12.10

Obsáhlá monografie JIŘÍ NOVÁK - V POHYBU autorky Daniely Kramerové je splátkou na dluh autorovi, který zemřel letos v únoru. Sochař, kterého sice neznáme jménem, ale jehož mobilní plastiky často míjíme, se bohužel nedočkal ani první výstavy po 46 (!) letech. Naposledy byla totiž jeho tvorba prezentována v roce 1964 v Galerii Václava Špály. 

Publikace vzniknuvší souběžně s první retrospektivní výstavou  (GKK Klatovy, GVU Cheb,  SČGVU Litoměřice, GVU Náchod) představuje a shrnuje tvorbu sochaře Jiřího Nováka (1922–2010). Přes svou kvalitu a velký rozsah zejména na poli restaurování a veřejné plastiky je jeho dílo doposud širší veřejnosti poměrně málo známo. V období normalizace patřil k autorům, jejichž tvorba nebyla veřejně výstavně prezentována. Novákovy konstruktivistické objekty i designové realizace z různých kovů i plastických materiálů se řadí k významným dílům českého sochařství druhé poloviny 20. století v několika oblastech. V raných geometricky abstrahovaných cípatě stylizovaných plastikách z konce padesátých a počátku šedesátých let se výrazně odrážely vlivy tzv. bruselského stylu populárního v Československu po Světové výstavě Expo 58. Průběžně od konce padesátých let je významná část Novákovy tvorby určena pro veřejný prostor, do kontextu moderní architektury. Rané symbolické, téměř abstraktní kompozice v sídlištních komplexech představují jedny z nejprogresivnějších příkladů veřejné plastické výzdoby architektury své doby (například Rychlost, Praha-Strašnice, 1960-61, Světlo a stín, PKOJF-Praha, 1960). 
Aktuálních proudů se dotýká i svojí důsledně pohyblivou – kinetickou plastikou. Pohyb odvozený z přírodních dějů vstupuje do  děl prostřednictvím působení větrného či vodního živlu, elektrické energie či v interakci s divákem – lidským impulzem. Díla se stávají pohyblivými modely situací a obecných dějů. I v případě nepohyblivých děl je pohyb vnitřně obsažen pomocí tematizace přírodního děje, živlu. Kinetické aspekty aplikoval v malém měřítku, ale především v rozměrných plastikách, které akcentují prostor nové městské architektury (například Dálky, Praha, sídliště Novodvorská 1963-69, Motýlí křídla, Liberec, 1969, Odrazy, Praha-Horní Počernice, 1986). Vedle mobilních plastik vytvořil Novák řadu stabilních symbolických děl pro architekturu, v nichž je původní tematická náplň abstrahována do maximálně zjednodušeného znaku (Dva vstupní emblémy Československé televize, 1983).

Počet stran: 104

Grafická úprava: Filip Skalák

Počet reprodukcí: 140 čb a bar. fotografií