Mojmír Preclík - Sochy

Mojmír Preclík (1931–2001) byl sochař, jeho materiálem byla hlína, dřevo pro něj bylo moc živé, kámen příliš definitivní. Bláto, jak říkal, není, na rozdíl od materiálů, kterým je dána nějaká forma, ničím. Obsahuje plnou možnost, jak ho určit, dát mu řád a obsah. Byl členem jedné z iniciačních výtvarných skupin M 57. V druhé polovině šedesátých let opustil Prahu , střed výtvarného dění a živil se jako restaurátor barokních soch. Objevuje Kryštofovo údolí v Jizerských horách, kraj , který si na poprvé zamiloval a našel zde sebe, svůj domov. Zde s léty vzniklo vlastně celé jeho hliněné dílo. Preclíkovo samotářské dílo stihla nevšímavost historiků umění – výjimkou je Jaromír Zemina – a k jeho dílu se spíše vyjadřovali básníci. Plným právem, protože v případě Preclíkových plastik a soch je obtížné používat odbornou terminologii, ale je možné volit poetický jazyk, hovořit v příměrech a symbolice. Preclík nedoslovuje, ale vyjevuje podoby z nitra kamene.