Hrajku z švestkového hájku

Básnické dílo Mojmíra Preclíka (1931–2001) není rozsahem velké, vznikalo však desítky let. Je souvztažné k jeho vlastní lásce i profesi, sochařské tvorbě. Je pro něj charakteristické hluboké oslovení místem, kde převážně žil a pracoval – Kryštofovým údolím v Jizerských horách –, fascinace procesem tvorby (často fotografoval vlastní ruce od hlíny, instaloval sochy do přírody) a hravost. Byl mu vlastní krátký vypointovaný literární útvar, svébytná obdoba japonského haiku. Básně a fotografie stojí v této knize vedle sebe jako dva záznamy, a to je pro porozumění Mojmíru Preclíkovi důležité.