Dopisy o Cézannovi

Roku 1907, tzn. rok po malířově smrti, zhlédl Rainer Maria Rilke na pařížském Podzimním salonu retrospektivu děl Paula Cézanna. Zanechala v něm dojem srovnatelný pouze se setkáním s Rodinem. Dojmy z výstavy, které se pro něj staly klíčovým zážitkem na cestě k hledání vlastního uměleckého výrazu, sděloval Rilke v každodenních dopisech své ženě, sochařce Claře Rilkové-Westhoffové. Tyto „dopisy o Cézannovi“ měly být jakýmsi základem pro budoucí monografii, kterou básník plánoval v návaznosti na svou monografii o Rodinovi.