František Skála / Headlands, země hlav

Galerie Smečky, Ve Smečkách 24, Praha 1

18. 4. - 14. 7. 2012

otevřeno úterý - sobota 11 - 18.30

Výstavu pořádají Nadační fond Galerie Smečky a Pražská plynárenská, a. s.

Arbor vitae vydal o Skálových hlavách z Headlands knihu, a to v české i anglické jazykové mutaci.

Úvodní slovo z vernisáže, pronesené nakladatelem Martinem Součkem:

Když ostrým nožem odříznu hlavu, vypustím vzduch a povolí napětí, mám divný pocit, jako bych zabíjel a zároveň pomáhal přinést úlevu. Představa, která trochu mrazí. To fluidum uvnitř kelpu je lidská duše. Když odříznu hlavu, duše odchází, aby se vtělila do nového člověka. V kůži kelpu pak zůstává podoba toho předešlého. Mnohdy jsou to tisíciletí. Jsou to lidé všech národů a kultur.
František Skála

Vždy se mne dotýkaly všechny pověsti o uvězněných a osvobozených duších, věřím v čarodějné síly, v pohádkové bytosti, v lidi zakleté či převtělené do stromů, balvanů, cest atd.. Bylo by krásné jít sám po sobě.

Kelp je něco mezi bytostí a rostlinou. Vyrůstá ze dna, kde je uchycen kořínky, a jeho dutá trubice dokonale kruhového průměru se směrem nahoru rozšiřuje. Může být dlouhý až 80 metrů a nahoře je zakončen jakousi hlavou – plovákem, ze které vyrůstají vlasy plochých dlouhých listů podobných jiným řasám. Stěna dospělého kelpu je až jeden centimetr silná. Hmota je poloprůsvitná dužina, která sloužila indiánům jako potrava, neboť obsahuje až zázračně mnoho výživných prvků. Povrch je někdy lesklý jako guma, jindy sametově matný, barevné škály od černé přes zelenou, žlutou až k béžové. Má vnější a vnitřní pokožku, která se chová podobně jako lidská kůže. Když uschne na slunci a písku, za neustálého promývání oceánem, je jeho barva v barevné stupnici od bílé přes rezavou, hnědou až k černé. V Africe jsou kelpy černé jako noc, silné a tvrdé. Z hlav vznikly hlavy, které vidíte kolem sebe.

František Skála má pro mne jednu zásadní schopnost, pro kterou, vedle toho, že ho mám rád jako bytost, ho ctím jako umělce. Vidí, díky své citlivosti a vnímavosti, možnosti, to je zvláštní slovo, já ho nyní používám v metafyzickém smyslu, jako otevřenost, připravenost. Tvar váže hmotu, která uvolněna je rukou a obrazností umělce převtělena v něco jiného. Na hlavičkách z kelpů je to více než zřejmé, duše je z magické rostliny vypuštěna, buď se rozplyne nebo je zachycena, ukotvena ve výsostné umělecké dílo. Hlavičky z kelpů jsou podle mého názoru jedno z nejvýznamnějších děl, která v minulých desetiletích vznikla. V poslední době se často v různých pádech mluví o naději, vizi, směšných, vymyšlených světlech na horizontu, světlo nevzniká odrazem ega. U umění, které mám rád, možnost předchází naději, umělec je připraven vytvořit dílo. Skálovy miniaturní plastiky mají atributy duchovního umění, jsou nadčasové, je jedno, kdy vznikly, působí tak, jak jsou a zůstane jim to, dokud se nepromění v prach. Kéž by, jsme to mohli říci sami o sobě.

A opět František: Mám rád materiály, jimiž částečně proniká světlo. Plasty, které vypadají jako sádlo, mně způsobují závrať. Kelpy ztrácí v průběhu schnutí onu transparentnost a tváře jsou nejkrásnější ve stadiu, kdy si ještě ponechávají určitou svěžest. Kdy je jejich kůže pružná. V těchto chvílích jsem s nimi většinou sám. Bývá to pozdě v noci, když na ně hovořím a ony odpovídají nepatrným pohybem ve tváři.

Představuji si jak kdosi, pravděpodobně Neptun, hájí svoje duše, tak jako vodník na vrbě jihočeského rybníka, tomu cinkají pokličky na hrníčcích, vládce oceánů je velkorysejší, vyvrhuje dlouhé hadice kelpů - duší a věří na Františka, s tou trpělivostí a předvídavostí, kterou mají pouze bohové.